O svobodě
 
       Co je to život? Pro někoho boj, pro jiného pes, jinému připadá jako dar anebo sen. Někteří naopak říkají, co život každopádně není – třeba peříčko nebo procházka růžovým sadem. Rozhodně se však nedá nic namítat proti tomu, že projevem života je pohyb, schopnost přemisťovat se z místa na místo. Studiem pohybu se v historii zabývalo mnoho myslitelů. Učaroval jim natolik, že věnovali jeho zkoumání spoustu času. Například Aristoteles hledal odpověď na otázku: Odkud pohyb pochází? Dospěl k prvotnímu hybateli, který sám je neměnný. Galilei dal vědecký základ nauce o pohybu těles v tíhovém poli, Newton se věnoval zákonům dynamiky, Einstein popsal závislost pohybu hmoty na prostoru a čase. Díky mnoha myslitelům v historii můžeme dnes navštívit nejrůznější knihovny, strávit v nich měsíce a jednotlivá díla postupně přečíst. Dozvíme se o pohybu téměř všechno, a přesto nám toto vědomí pro naše zdraví nepřinese nic. Naopak, získáme pár kil tuku navíc. Chceme-li se těšit ze svého dlouhověkého života, těžko toho docílíme vysedáváním před monitory s chipsy a kávou na stole.
       Proč je pohyb pro naše tělo tak důležitý? Nejspíš proto, že Velký Hybatel počítal při projektu s tím, že si spoustu věcí zařídíme sami. Takže jsme uzpůsobeni k tomu, abychom se starali o svá pole, domy, zahrady, děti nebo rodiče a po práci dostatečně odpočívali. Proto se na začátku každé větší svalové činnosti zrychlí činnost srdce, stoupá tepová frekvence a až na dvojnásobek se zvýší množství krve, která nateče do srdce, aby mohla být jedním pulsem vypuzena do aorty. Stoupá systolický (horní) krevní tlak, kdežto diastolický (dolní) se téměř nemění. Zvyšuje se prokrvení a stoupá teplota tělesného jádra. Zrychluje se dech a množství vzduchu v plicích. Uvolňují se energetické rezervy, všechny orgány se přizpůsobují změněným poměrům v těle a svou zvýšenou či sníženou činností podporují pohybové funkce. Celé tělo pracuje tak, aby se práce zdařila. Jeden systém podporuje druhý. A to všechno k plné spokojenosti všech. V případě nedostatku pohybu se také celé tělo mění. Kromě toho, že rapidně ubývá svaloviny a přibývá tukových rezerv, klouby ztrácejí svou ohebnost a jednotlivé orgány zpomalují své metabolické funkce. V důsledku toho se v těle usazují odpadové látky, které tělo není schopno při sníženém metabolizmu vyloučit. Pokud se k takové hypokinezi (nedostatku pohybu) přidá ještě nevyvážená strava a stres, můžeme na dlouhověkost zapomenout. Alespoň tím vyřešíme jeden z velkých problémů budoucnosti. Problematika stárnoucí populace totiž už nebude tak aktuální, jak si myslíme dnes.
       Přijmeme-li skutečnost, že život je pohyb, pak si jej nenechme vzít jenom proto, že jsme líní, počasí nestojí za nic a my víme, že leccos se dá udělat bez námahy a mnohem jednodušeji. Nedostatek pohybu se člověku za čas vrátí jako bumerang. Když začneme omezovat množství pohybu, zanedlouho jeho nedostatek bude omezovat nás. Naše svoboda nespočívá v tom, že člověk dělá to, co právě chce nebo musí, ale že má možnost přijmout život takový, jaký je. A v tom vidím naději na dlouhý život ve zdraví.
 
←  zpět
ilustrace a stránky vytvořil Martin Bureš