Noční mravenci
 
       Kdy už tam budem? Slyším za zády a nezbývá, než popáté tvrdit, že za chvíli. Mluvit o dvou hodinách jízdy je zbytečné. Najednou slyšíme známé dunění a na zadních sedadlech je ticho. Ticho plné překvapení a očekávání. Naše děti prostě milují tunely. A myslím, že někteří dospělí taky. Jednak proto, že děti přestanou fňukat a také proto, že na konci každého tunelu je světlo.
       Naše tělo bychom mohli připodobnit velehorám, které jsou skrznaskrz protkány sítí tunelů. Každý systém v našem těle využívá důmyslnou tunelovou síť. Cesty se vzájemně proplétají mezi sebou a celý systém se snaží o to, aby bylo všude dost místa pro průchod živin. Zkusme si představit, že se silnice v tunelu najednou zničehonic zužuje. Už neprojedou dvě auta vedle sebe, je třeba jet za sebou. Pak se cesta zúží natolik, že stojíte před rozhodnutím, jestli budete pokračovat pěšky anebo v tunelu prostě zůstanete. Prostor se zužuje víc a víc a skrze štěrbinu mezi zdmi prosvítá paprsek světla. Když se protlačíte otvorem, uvidíte, jak se silnice zase rozšiřuje a jste venku. Podobným způsobem prochází nerv (n. medianus) zúženým prostorem v oblasti zápěstí při poruše karpálního tunelu (ztluštěním ligamentum carpi transversum). Tento syndrom vzniká jako následek přetěžování svalů ruky a projevuje se brněním a sníženou citlivostí dlaně a prstů, které se mohou šířit po předloktí až do ramene. Zpočátku se brnění a ztuhlost prstů projevuje před probuzením, později i v noci a po vyklepání a rozhýbání vymizí. V dalším stádiu se mravenčení dostavuje i během dne, především při činnostech se zvednutýma rukama – věšení prádla, mytí oken, držení se tyče v dopravních prostředcích atd. Zároveň se postupně oslabují svaly palce. Chcete-li si vyzkoušet, zda skutečně trpíte problémem karpálního tunelu, položte se na záda, zvedněte ruce nad hlavu, ohněte zápěstí dlaněmi směrem k patám a vyčkejte 15 vteřin. Pokud ucítíte mravenčení, je nález pozitivní. Při této poruše je třeba věnovat pozornost uvolňování svalů předloktí a ruky, uvolňování mezikostních spojů ruky a protahovat stažené měkké tkáně. Po instruktáži zvládne každý terapii sám, jen je třeba ji provádět pravidelně, nejlépe několikrát denně a ruku zatěžovat minimálně. Výhodné je také přikládání ortézy na noc v poloze mírně zdvižené dlaně oproti zápěstí, podobně jako při hře na piáno. Pokud je konzervativní léčba neúspěšná, dochází ke svraštění pouzdra natolik, že je nutné přistoupit k operaci.
       Při dodržení tohoto léčebného postupu svítá naděje, že bolesti v ruce konečně zmizí a vy se jednoho rána probudíte bez mravenčení v prstech. Stejně jako ve tmě tunelu věříte, že na konci je světlo. Pokud ovšem necestujete v noci.
 
←  zpět
ilustrace a stránky vytvořil Martin Bureš